Procházka, výlet, putování, pouť

Různé označení pro pohyb krajinou, jehož vyznění je dáno záměrem, se kterým člověk na cestu vyráží.

Procházka: 

Procházka je často krátká a nenáročná, vede notoricky známou cestou, kterou míváme hned za humny. Může jít o zavedený zvyk, nebo vychází z okamžité potřeby a časové možnosti. Pozornost člověka na procházce klouže po povrchu událostí všedního dne v kulisách přírody. Záměrem bývá "jdu se vyvětrat". Rozuměj: dobít baterky / vybít nahromaděnou energii / vyvenčit psa (děti, kamarádku, manžela). Pravidelné procházky nám pomáhají běžně fungovat, kompenzují nám chybějící pohyb a čerstvý vzduch v plicích.

Výlet:

Bývá aspoň půldenní, proto se plánuje většinou v nepracovní dny. Podmínkou je příznivá předpověď počasí. Záměrem je dosažení zajímavého cíle v krajině, ke kterému vede turistická značka. Do batůžku se balí svačina a pití a pláštěnka a mapa. Do výchozího bodu se často dopravujeme autem nebo veřejnou dopravou. Někdy je výlet spojený s výkonem (ujít aspoň 30 km, zdolat nejvyšší kopec, apod.) Záměrem výletu bývá změna prostředí. Výlet účastníky vytrhává z pohodlí domova a nechává je na pospas sobě navzájem, ba co víc, na pospas Přírodě! Z výletu zůstávají společné zážitky a krásné fotografie.

Putování:

Na začátku putování stojí touha. Putuje se od rána do večera, Často se jedná o několikadenní pochod krajinou, vše potřebné se nese na zádech. Putování je především fyzicky náročné. Záměrem (i nevědomým) je nahlédnout pod povrch všedního konání. Putování je přirozeným vystoupením z komfortní zóny. Mapa ani předem stanovená trasa není podmínkou. Občas dochází ke ztrácení. Hůř se plánuje (do hry vstupuje např. počasí a jiné okolnosti). Mysl putujícího záhy opouští myšlenky všedního dne a bystře pozoruje okolí (shlíží do údolí, kochá se západy slunce, poslouchá cvrkot hmyzu, potkává zvířata) a pokud jde s někým, tak je otevřený konverzaci jiného druhu. Vzpomínky na putování se zapisují v srdci a přetrvávají mnoho let. Putování přináší odpovědi, pocity, propojení se sebou samým a přírodou.

Pouť:

Od pradávna jsou poutě spojovány s náboženskými cestami do svatých míst, nebo míst různých zjevení. Jsou to dlouhé, namáhavé a někdy i nebezpečné cesty za požehnáním, uzdravením, nebo vyjádřením vděčnosti. Poskytnutí noclehu poutníkům platí za skutek milosrdenství a tvoří součást požehnání spojeného s poutí. Nejvýznamnějším středověkým poutním místem na území Česka byla Praha, chrám Sv. Víta. Od 80. let 20. století prudce roste zájem o pouť k hrobu svatého Jakuba staršího ve španělské katedrále v Santiagu de Compostela.